Bůh

“Jsem Bůh!” křičel pan Hůb a přes volnou košili si šimral bradavky. Skákal tam a zpátky, pak zas zpátky a tam, dokud se neunavil. Občas se poškrábal na varlatech, někdy se zase protáhl. K obědu si dal halušky se zelím a pak prděl dokud neusnul. “Jsem Bůh!” křičel ze spaní, po spaní i před spaním, při čištění zubů, na záchodě a když vařil. Potil se tak, až se mu dělaly koláče pod rukama, na zádech a zadku. Někdy krkal, ale ne tak moc jako nesnášel povidla. „Jsem Bůh!“ šeptal, když si myl špinavé nohy a močil do umyvadla. Někdy i plival.