Továrník

Pan továrník vyšel ze své obrovské vily a procházel se po okolí, kde jak bylo všeobecně známo, rád plival na lidi. Slunce svítilo, ptáci zpívali, nikde ani mráček, zkrátka ideální den na defekaci uprostřed náměstí. Pan továrník tlačil, ale tlačil s rozmyslem a grácií, jak už to tak u velkých lidí bývá. A když bylo dokonáno vzal svou vycházkovou hůl, natáhl si kalhoty, upravil kravatu, plivl na kolemjdoucího mrzáka a jal se mlátit choromyslné do Sváteční ulice, kde si také rád dával výbornou kávu se zmrzlinou a šlehačkou, vždycky si u toho vzpoměl na maminku (i slza občas ukápla). K večeru dorazil domů, oblékl si župan a u krbu s kapkou dobré whisky mu všechno došlo. Lidé už dnes vůbec nezdraví.